panelOVA

Fotograf Petr Sikula (*1941) se již koncem 60. let etabloval jako člen legendární brněnské skupiny Epos. V roce 1969 přesídlil do Ostravy, kde se stal průkopníkem ekologické fotografie (cyklus Ostravské krajiny, 1971–1974), ale jako fotograf ostravského Stavoprojektu také pilným dokumentátorem rozvoje Ostravska. Od roku 1978 je registrován jako fotograf na volné noze, v průběhu 70.-80. let pořizuje řadu dokumentů ze svých exotických cest. Od 90. let se pak soustředí na fotopublikace a kalendáře o Severomoravském kraji.

Petr Sikula se původně vyučil soustružníkem v Uherském Brodě, ale díky mentorství Antonína Hinšta i vlastní cílevědomosti se postupně stal jedním z nejvýznamnějších fotografů Ostravska 70.-80. let. Raketový start zaznamenal díky členství v tehdy zřejmě nejznámější fotografické skupině Epos, se kterou se od roku 1968 zúčastnil stovek soutěží a salónů a mnoha desítek výstav. Sikula, jehož členství v brněnském Eposu mělo od přesídlení do Ostravy roku 1969 stále více spíše korespondenční charakter, se v Ostravě v průběhu sedmdesátých let vypracoval v elitního fotografa krajiny a architektury, nejprve jako podnikový fotograf ostravského Stavoprojektu; od roku 1978, kdy získává vytouženou svazovou registraci, se osamostatňuje do tehdy lukrativního svobodného povolání. Mezinárodní uznání mu přinesla první cena na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem v roce 1974. Na postupný útlum aktivit Eposu měla vliv fotografická „super-skupina“ Setkání, v níž se v roce 1975 sdružily kolem Tarase Kuščynského nejvýraznější osobnosti poetizující fotografie ze všech regionů Čech (Balíček, Bílek, Borovička, Košťál, Kuščynskyj, Michl, Myška, Sikula, Tůma).

Zatímco Sikulovy rané fotografie, ovlivněné „poezií všedního dne“ a dokumentárním přístupem jeho učitelů Ant. Hinšta a K. O. Hrubého, ještě poměrně splývají s obdobnými díly kolegů Horáka či Košťála, v tematice ostravských krajin objevil Sikula aktuální a originální námět. Sikulovy fotografie ostravské krajiny jsou apokalypticky atraktivní, jejich elegičnost je zdůrazněna širokoúhlým objektivem či dokonce ženským elementem uprostřed kaliště. Ostravské krajiny se také časem staly skrze redaktora časopisu Mladý Svět Josefa Velka jednou z ikon nesměle počínajícího ekologického hnuti, ale přinesly Sikulovi i cenzurní problémy.

Kromě oblíbených pokusů s vlastnoručně adaptovanou fotografickou technikou, která mu umožňovala pořizovat panoramatické fotografie na velký formát negativu, se Sikula od roku 1974 zabýval i velkoplošnou fotografickou výzdobou interiérů, povětšinou novostaveb v ostravském regionu. V průběhu 70. a 80. let také Sikula v rámci svého povolání nasnímal tisíce fotografií ostravských novostaveb a uměleckých děl v architektuře, které dnes představují neocenitelný doklad jedné rozporuplné epochy. V téže době se jeho volná tvorba soustředí na záznamy z exotických dovolených s Čedokem, které může si jako elitní profesionál bez problémů dopřát. Od Sovětského svazu až po Francii či Egypt zachycuje krajinu i civilizaci tehdy nedostupných míst, které představuje na řadě výstav.

Od 90. let pak Sikula většinou již barevně dokumentuje Ostravsko a krajinu Beskyd a Jeseníků a publikuje nespočet kalendářů a publikací vyznačujících se technickou bravurou i citem pro kompozici, která charakterizuje i jeho celoživotní tvorbu.